Je něco mocného na tom, když otevřete Bibli a čtete něco, co jste viděli stokrát, a přesto to najednou ožije zcela novým způsobem. To proto, že to není jen kniha. Je to živá a aktivní a je to Bůh, který k vám promlouvá přímo.
Pokud jste se někdy zamýšleli nad tím, co Bůh říká, nemusíte hádat. Dal vám své Slovo a dal vám Ducha svatého. Neexistuje žádná omluva pro to, že Ho neznáte, protože vám už dal vše, co potřebujete.
Písmo říká, že lidé hynou pro nedostatek poznání, a to se netýká inteligence ani vzdělání. Nejde o to, co se naučíte na Googlu nebo jak dlouho jste chodili do školy. Jde o poznání Boha.
Lidé hynou, protože nevědí, kdo je Bůh, a nechápou Jeho vůli. Když Ho neznáte, žijete pod úrovní toho, co je vám k dispozici. Ale když Ho skutečně poznáte, všechno se změní.
Proto je dnešek o zjevení. Protože jakmile uvidíte, kým On doopravdy je, nic vás nemůže zastavit.
V Janově evangeliu, kapitole 14, Ježíš začíná silným prohlášením:
„Nenechte se znepokojovat. Důvěřujte v Boha a důvěřujte i ve mě.“
Dále říká, že pro nás připravuje místo a že se vrátí, aby nás tam vzal. Už jen to by ve vás mělo něco vzbudit. Stvořitel všeho vám osobně připravuje místo.
A právě zde pochopení židovské svatby mění všechno. V této kultuře byly zásnuby stejně závazné jako manželství. Ženich odcházel připravit místo a teprve když to otec schválil, mohl se pro svou nevěstu vrátit.
Nevěsta nevěděla den ani hodinu, a tak zůstala připravená. Když přišel, nebylo ticho. Ozývaly se trubky, oslava a průvod, když si ji přišel odvést.
Přesně to Ježíš popisuje. Připravuje místo a čeká, až Otec řekne, že je čas. Pak se vrátí pro svou nevěstu.
Když Ježíš řekl: „Znáte cestu,“ učedníci odpověděli upřímně. Řekli, že nevědí.
Ježíš odpověděl jednou z nejdůležitějších pravd v celém Písmu:
„Já jsem cesta, pravda i život. Nikdo nemůže přijít k Otci, leda skrze mne.“
Pak okamžitě obrátí jejich úhel pohledu. Řekne jim, že odteď znají Otce a viděli Ho.
Zamyslete se nad tím, jak rychle se to změnilo. V jednu chvíli říkají, že Ho neznají, a v další Ježíš říká, že Ho znají. Takže teď vyvstává otázka, čímu slovu budete věřit?
A právě v tomto bodě se často zasekneme. Říkáme věci jako: „Boha vlastně neznám,“ nebo „prostě se k němu necítím blízko.“ Ale Ježíš už řekl, že ho znáte.
Takže teď se musíte rozhodnout. Budete věřit svým pocitům, nebo budete věřit Ježíši? Pokud říká, že ho znáte, pak ho znáte. To je základ všeho.
Pak Ježíš pronáší výrok, který většina lidí hned přečte:
„Kdo ve mne věří, bude konat stejné skutky, jaké jsem konal já, a ještě větší skutky.“
To není vyhrazeno pro nějakou speciální skupinu lidí. Neřekl pastory, lidi, kteří chodili do biblické školy, nebo lidi, kteří mají všechno v pořádku. Řekl každého, kdo věří.
Pak dodává něco ještě náročnějšího:
„Můžete si v mém jménu vyžádat cokoli a já to udělám.“
Máme tendenci si to přečíst a hned to zmenšit. Začneme to filtrovat přes svá vlastní omezení a zkušenosti. Ale Ježíš to nijak neomezoval. Řekl cokoli.
Mnoho lidí váhá s tím, zda Boha žádat o velké věci, protože si myslí, že je to sobecké. Ježíš nám ale ve skutečnosti říká, proč bychom měli žádat. Říká, že když prosíme a On odpovídá, přináší to slávu Otci.
To znamená, že žádat velké věci není sobecké. Je to vlastně součást toho, jak se Bůh zjevuje. Pokud nikdy neprosíte, nemá co dělat a žádná sláva se nezjeví.
Takže místo toho, abychom žádali o málo, bychom měli žádat o větší věci. Měli bychom dokonce prosit Boha, aby nás naučil, jak žádat.
Když Ježíš říká, abychom prosili v Jeho jménu, nemluví jen o přidávání slov na konec modlitby. Mluví o identitě. Být v Jeho jménu znamená, že jste byli uvedeni do Jeho rodiny. Nesete Jeho autoritu, Jeho identitu a Jeho přikrytí.
Je to jako manželství. Co patří jednomu, teď patří i druhému. Když jste v Kristu, to, co je Jeho, se vám stává dostupným. Jeho zdroje nejsou omezeny. Vlastní všechno. Takže když žádáte, nežádáte o omezený zdroj.
Ježíš nás nenechal, abychom si to vyřešili sami. Slíbil nám Ducha svatého.
„On je Duch svatý, který vede k veškeré pravdě… znáte ho, protože nyní s vámi přebývá a později bude ve vás.“
Boha neznáte tím, kolik toho studujete. Znáte Ho, protože je v vás.
Duch svatý vás učí, připomíná vám a vede vás k pravdě. Bez Něho můžete číst Bibli a stále vám všechno uniká. S Ním Slovo ožívá.
Jedním z největších nedorozumění je, jak nás Bůh napravuje. Mnoho lidí si myslí, že usvědčení je jako tlak, stud nebo odsouzení. Ježíš však řekl, že nám zanechává pokoj.
„Zanechávám ti dar – klid mysli a srdce.“
Bůh nevede skrze nátlak. Vede skrze pokoj, radost a lásku. I napomenutí od Něho přichází způsobem, který přináší svobodu, ne stud. Pokud cítíte neustálý tlak, to není Bůh. To je něco, co musíte odmítnout.
Nakonec se všechno vrací k jedné jednoduché pravdě. Od Boha přijímáte vírou. Tak jste přijali spásu. Nezasloužili jste si ji. Uvěřili jste.
Ale někde na cestě začneme znovu ze všeho dělat naši snahu. Přemýšlíme, jestli jsme se dostatečně modlili, dostatečně se postili nebo jestli jsme všechno udělali správně.
V okamžiku, kdy to uděláte, se vaše víra přesune od Boha k vám samotným. A to je ta past.
Co by se změnilo, kdybyste své modlitby začínali jinak? Místo nejistoty začínáte s důvěrou:
Otče, znám tě.
Tvé Slovo říká, že tě znám.
Znám Tvůj hlas.
Vím, že Duch svatý je ve mně a vede mě.
To všechno změní. Z tohoto místa se můžete směle ptát. Můžete plně věřit. Můžete žít, jako by to, co Ježíš řekl, byla skutečně pravda.
Nechť je tedy dnešek novým výchozím bodem. Odteď vás vede Duch. Odteď věřte tomu, co Ježíš řekl. Protože pokud řekl, že ho znáte, pak ho znáte.
